rýchlikom „EC Jesenius“ sa z Košíc rútim v čase (po 400 rokoch !)
nostalgickou cestou do Prahy – matky miest. Priťahovaný výročiami, s
„krvavým“ 21. júnom míňam mesto Martin, kde je známa Jesseniova lekárska
fakulta, na ktorej môžte za zásluhy v lekárskych vedách v dnešných
pandemických časoch získať plaketu Jána Jessenia. Zahliadnuť sa dá i
neďaleko ležiaca dedinka Turčianske Jaseno, odkiaľ pochádzali jeho
šľachtickí predkovia, a kde je dodnes aj jeho socha a pamätná izba. Po
polnoci sa už v „českej zemi“ vykláňam z okienka, hľadajúc v diaľke
vesmíru objavenú planétku, pomenovanú ako inak – Jessenius. V nočnom sne
mi zrazu ožívajú scény onej neslávne najsmutnejšej a dnes i výročnej
staromestskej popravy zo sugestívneho seriálu „Lekár umierajúceho času“,
z ktorého dodnes nabiehajú zimomriavky na duši. Na skrátenie
pamiatkárskeho putovania po jeho stopách sa zas núka historický román
Ľuda Zúbka o slávnom slovenskom doktorovi, vedcovi, diplomatovi,
filozofovi a historikovi, či tiež pribalený český preklad jeho
najznámejšej „Pražskej anatómie“. Pýtam sa tu spolu s ním, či je vôbec
možné uchopiť dušu človeka ? Uchovať ducha miesta tam, kde žil, kde
tvoril i dýchal, miloval i umieral ? Aj o tom sú pamiatky histórie. Aj o
tom je vnútorné preciťovanie, zažívanie postupne odkrývaného. Mňa už
napokon pri rannom pristávaní v cieli čaká môj pražský živý a súčasný
sprievodca – kamarát, historik umenia Martin Hořák. A tak vďaka nemu
príjmite naše česko-slovenské pozvanie k symbolickej júnovej ceste za
doktorom Jesseniom v tichom smutnokrásnom obrazovom načúvaní ducha
pamätných miest, spojených s jeho odkazom …
Prológ:
„…Ponúkam a venujem túto úvahu (o krvi) v snahe obnoviť starý priateľský zväzok a získať si novú priazeň.“
Ján
Jessenius – Jesenský, v té době profesor chirurgie a anatomie na
univerzitě ve Wittenbergu, provedl v červnu roku 1600 v Praze první
veřejnou anatomickou pitvu v českých zemích. Tato událost se stala
senzací, přilákala kolem tisíce (podle některých údajů až pět tisíc)
diváků různých stavů a Jesenského rázem proslavila. Pitva se konala v
nyní již zaniklé Rečkově koleji při zbořeném kostele sv. Štěpána Menšího
v ulici Karoliny Světlé na Starém Městě pražském, na jehož místě dnes
stojí obytný dům č. p. 315/I z druhé poloviny 19. století (uprostřed
vlevo). Již v následujícím roce Jesenský popis své pražské pitvy vydal
ve Wittenbergu.
„Doktor
Jessenius bol šľachtic zo starého rodu, známy svojím vzdelaním,
vynikajúci skúsenosťou v lekárskom umení a slávny výrečnosťou, právom
nazývaný „ozdobou lekárstva“
Navzdory
starší historické literatuře a sugestivnímu líčení spisovatele
Vladimíra Körnera v jeho slavném, později zfilmovaném románu „Lékař
umírajícího času“, se zdá, že Jesenskému se v Praze nepodařilo
proniknout k císařskému dvoru a stát se osobním lékařem Rudolfa II. O to
úspěšnější byl při navazování kontaktů v akademických kruzích a v
řadách vysoké aristokracie. S přispěním Petra Voka, posledního potomka
slavného jihočeského rodu Rožmberků, získal po svém přesídlení do Prahy v
roce 1601 či 1602 byt v nyní již neexistující Loudově koleji. Ta stála
na místě dnešního domu U Zeleného stromu č. p. 351 na rohu Betlémského
náměstí a Husovy ulice. (V pravém horním rohu domu napravo je patrná
socha „Viselec“ od Davida Černého z roku 1997.)
„
Hoci sa týmto rôznym zmiešaním krvi menia duševné stavy a pocity ľudí,
predsa z toho netreba vyvodzovať, že tento temperament je samotnou
dušou, nieto ešte mysľou, ako sa domnievali niektorí, a to aj vzdelaní
ľudia. Takto by totiž bola len náhodnou vecou, na čo je hanebné čo i len
pomyslieť a hriešne to vysloviť.“
Intermezzo:
Po
návratu z vídeňského dvora Matyáše II. a následných cest po Evropě byl
Jesenský v listopadu 1617 a znovu poté v říjnu 1619 zvolen rektorem
Karlovy univerzity. V té době jej čím dál více zaměstnávaly politika a
diplomatická jednání, jimiž byl pověřován českými stavy. Výuku studentů
však nezanedbával. Ve svých univerzitních přednáškách se nevěnoval svému
lékařskému oboru, ale soustřeďoval se na obecná a historická témata.
Hlavní budovou univerzity a sídlem rektora bylo tehdy stejně jako dnes
Karolinum na dnešním Ovocném trhu.
„Jakým nesrovnatelním dobrodiním je lidský jazyk. “
Jedna
z najtragickejších udalostí českých dejín. Krvavý deň hrôzy, ktorý
poznamenal český národ na celé ďalšie storočia. Po víťaznej bitke na
Bielej hore cisár Ferdinand II. kruto zúčtoval s hlavnými účastníkmi
stavovského protihabsburgského povstania, medzi ktorými boli evanjelici,
kalvíni, členovia jednoty bratskej a jeden katolík. Medzi nimi je aj
náš doktor Jessenius – evanjelik. Lešenie, pokryté čiernym súknom, od
skorého úsvitu uzavreté brány mesta, ulice, obsadené vojskom. Po celý
čas temne dunia bubny, aby nebolo počuť hlas popravovaných. Kruté
divadlo, trvajúce štyri hodiny, počas ktorých kat otupil štyri popravčie
meče … Ponáram sa pri smutnom výročí opäť do tých čias. V úlohe
dobového bubeníka, v bielohorskej atmosfére tu zvolávajúceho pospolitý
ľud pražský, zažil som neuveriteľné zimomriavky presne na tomto mieste.
Odvtedy si tie príbehy nesiem stále v sebe …
Poprava
dvaceti sedmi vůdců stavovského povstání dne 21. června 1621 se
odehrála na vyvýšeném pódiu na Staroměstském náměstí. Popraviště stálo
před východním průčelím staroměstské radnice a symbolicky se obracelo k
původně utrakvistickému kostelu Panny Marie před Týnem na protější
straně rynku. Ján Jesenský byl ze všech odsouzených popraven
nejkrutějším způsobem: jako výmluvnému diplomatovi mu byl před setnutím
hlavy vyříznut jazyk. Na místo popravy a oběti krvavého divadla dnes
odkazuje dvacet sedm bílých křížů v dlažbě. V popředí je vročení „21.6.
L.P. 1621“ a dvě dvojice zkřížených mečů, které odkazují na čtveřici
mečů, použitých legendárním katem Janem Mydlářem při popravě. Meče jsou
ovinuty stylizovanými trnovými šlahouny, vyskládanými z bílých
dlažebních kostek s červenými doplňky. Úpravu dlažby provedla již v roku
1917 firma Anny Vejrostkové. Jména všech popravených připomíná obdélná
bronzová pamětní deska na stěně radnice, osazena zde v roku 1911 v
provedení litecké dílny „Pražská metallurgie dříve K. Bendelmayer v
Praze.“
„My máme v sebe
veru inú, božskejšiu formu a podstatu, vyššiu než temperament, čo v
dostatočnej miere dokazuje aj skutočnosť, že rovnako, ako je pri krotení
divých zvierat rozhodujúci návyk, tak ľudské vášne ovláda rozum, vyšší
učiteľ činností.“
Zastavenie posledné …
Kronikář
Jiří Kezelius Bydžovský v polovině 17. století s odkazem na počátek a
konec Jesseniova pražského působení napsal, že Jesenský čtvrtil lidi a
sám byl rozčtvrcen. Slavný lékař měl být původně čtvrcen zaživa, ale
trest mu byl zmírněn a k roztrhání jeho těla, jehož části byly
rozmístěny na hlavních pražských ulicích, došlo až posmrtně. Hlavy
dvanácti nejvýznamnějších rebelantů – včetně té Jesenského – vložil
mistr popravčí do železných košů a umístil je na ochoz staroměstské věže
Karlova mostu. Jen lebka hraběte Jáchyma Ondřeje Šlika byla po roce
sejmuta a důstojně pohřbena. Hlavy ostatních shlížely na příchozí ze
staroměstského i malostranského břehu po celých deset let …
Epilóg:
Napokon už cestou domov nedá mi v nádeji nespomenúť si na modlitbu, blízku Jesenského duchu, ktorú si šepkám spolu s Vami: „Dal si Bože telu vzhľad, rozumu bystrosť, jazyku výrečnosť, menu slávu, daj, Pane, duši život !“…
A tak v snahe obnoviť priateľské zväzky, hľadám i ja skutočnú silu
života duše. Myslím v týchto neľahkých „morových časoch“ osobitne na
všetkých dnešných lekárov – hrdinov doby, zachraňujúcich naše telá, s
vďakou a s odkazom pre nás všetkých:
„Za
dokončenie tohoto dielka vzdávajte so mnou vďaku Bohu, priateľovi
lekárov, ktorého sláve a Vášmu úžitku som určil svoje spisy, majúc z
toho skôr potešenie než slávu, hoci po mojich verejne známych prácach sa
mi dostáva i tejto, čo si vynucuje uznanie od súperov a závistlivcov aj
proti ich vôli. Nezanechám teda spôsob života, ktorý som si už dávno
zvolil a nastúpil, a budem pokračovať v tom, aby som bol svojím skúmaním
prospešný, samozrejme, sebe, no najmä konaním čo možno najväčšiemu
počtu ďalších ľudí. Buďte zdraví. (…)“
Dokončené v Prahe (…) roku Pána (…)
Ján Jessenius: O krvi.
(prekl.: F. Šimon – J. Balegová – M. Výrostová, UPJŠ Košice 2007) – z
tejto práce sú použité v preklade dobové citáty v našom článku.
(Ďakujeme.)
Jan Jessenius z Jasné: Průběh pitvy jím slavnostně provedené v Praze L. P. MDC, k níž byl přičleněn traktát o kostech, Praha 2004
Josef Hájek: Movité památky na Staroměstské radnici v Praze, in: Staletá Praha XXVIII / 2012, č. 1, s. 31–64
Tomáš Nejeschleba: Jan Jessenius v kontextu renesanční filosofie, Praha 2008
Josef Petráň: Staroměstská exekuce (3. uprav. a rozš. vydání), Praha 1996
Josef Polišenský: Jan Jesenský-Jessenius, Praha 1965
Pavel Vlček a kolektiv: Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov, Praha 1996
Pavel Augusta – Milan Polák: Praha vznešená i každodenní. Praha 2005
Foley, Malcolm – Lennon, John, J.: Dark Tourism: the Attraction of Death and Disaster. Londýn 2000
Viac k téme a súvisom tiež na: https://www.nm.cz/program/vystavy/1620-cesta-na-horu
https://www.researchgate.net/publication/320108009_Jan_Jessenius_lekafi_umirajiciho_aasu
Veľké
poďakovanie za sprostredkovanie a poskytnutie fotografií z projektu
„Die Kompanie“ patrí Milanovi Madlenákovi a všetkým spriazneným
fotografom a členom. Viac na: https://www.facebook.com/ProjektDieKompanie/
Martin Hořák, PhD., Česko-německý fond budoucnosti / Akademie
výtvarných umění v Praze – Mgr. Juraj Gembický, Krajský pamiatkový úrad
Košice
